Zveřejněno: 4. 10. 2018
Jak jde čas, tak mě podnikání na volné noze přivádí k tématům, které bych jinak s největší pravděpodobností neřešila. Takhle jsem se skrze marketing dostala například k psaní blogu a rozesílání newsletteru, naučila jsem se fakturovat, používat smlouvy nebo odpovídat na poptávky tak, abych tím nestrávila celý den. Postupně se činnosti nabalují a já dospěla do stadia, kdy jsem se rozhodla si v nich udělat skutečně pořádek.
A proto jsem se začala zabývat procesy, o co se jedná popisuje skvěle Robert Vlach ve svém článku.
Nebudu to tady proto nijak podrobně rozebírat. O to se už stará Robert 🙂 Hlavní je to, že procesy máme úplně všichni, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Na té volné noze je to možná pro jednotlivce jen trochu více očividné. Když se volnonožci daří a má práce nad hlavu, je jejich vylepšování takový sebezáchovný pud – člověk hledá způsob, jak si zjednodušit práci nebo ji delegovat. Zvědomění a vyladění procesů opakujících se činností může ušetřit neuvěřitelné množství mentální kapacity.
A jak už se mi to tak v životě často děje, když jsem sama procesy začala řešit u sebe, ozval se mi Robert Vlach, že by potřeboval ilustrace pro svůj blog o Procesoidu, což je geniálně jednoduchá aplikace usnadňující lidem práci s procesy. Zaujaly ho totiž mé kresbičky tuší, které jsem kreslila v rámci říjnové výzvy Inktober.
Od té doby si dělám anilinko-tušové dýchánky, kdy odložím grafický tablet stranou a užívám si kontakt s papírem, redisperkem, kalamářem s tuší, hadrem, barvami, kalíškem na vodu a štětci.
Baví mě, jak se to všechno často propojuje a přichází mi na kreslení témata, která mě nějakým způsobem obohatí na mé cestě životem. Díky téhle spolupráci jsem se do řízení procesů ponořila hlouběji, než bych se sama vůbec odvážila.
Chcete se mnou zůstat v kontaktu? Přihlaste se přes formulář níže do mého newsletteru. Sdílím v něm své obrázky, inspiraci a postřehy ze života. Díky němu vám také neunikne žádný blogový článek ani nabídka obrázků, které si můžete pořídit k sobě domů.
